Nezařazené

Jak to všechno začalo…

Přemýšlela jsem o tom, co bude mým prvním pořádným příspěvkem. Co by Vás, kteří jste navštívili mé stránky mohlo zajímat, a napadlo mě, že nejlepší bude začít pěkně od začátku.

Už je to několik let, co jsem začala pracovat v kanceláři jako úřednice. Práce je to zajímavá, ale jako každá úředničina, je ohraničená mnoha předpisy a zákony, kterými se člověk musí řídit. Bohužel nezbývá mnoho prostoru na kreativitu. Nejen z tohoto důvodu jsem se rozhodla, že se začnu věnovat tomu, co mě bavilo už od dětství, a to malování zvířat.

Dalším důvodem byla finanční stránka. S přítelem (dnes už manželem) jsme si nedlouho po mém nástupu do nového zaměstnání pořídili byt. Najednou se nám zvýšily náklady, a protože v tu dobu nebyl můj plat tak vysoký, jak bych si představovala, rozhodla jsem se začít malovat na zakázku.

Zaměřila jsem se na portrétování psů, a to z toho důvodu, že jsme měli jednoho doma. Pořídili jsme si štěně anglického kokršpaněla-Willibalda. Dá se říct, že byl mojí múzou 🙂

Nemalovala jsem klasické portréty na papír nebo plátno, ale chtěla jsem přijít s něčím neobvyklým, a proto jsem se rozhodla malovat psí portréty na rohožky z kokosového vlákna. Nečekala jsem ani na to, jestli budou mít úspěch a založila si rovnou vedlejší podnikatelskou činnost. Možná zbytečně brzo, ale aspoň jsem měla motivaci to nevzdat.

Rohožka s portréty border kolií

Reakce byly různé, ale své fanoušky si má tvorba našla (za což mým fanouškům nesmírně děkuji). Brzy jsem rozšířila svoji nabídku i na malovaná trička, povlaky na polštářky a obrazy. Zakázky se hrnuly a já byla spokojená. Večer, místo dívání se na televizi, jsem se mohla věnovat tomu, co mě naplňovalo.

Uplynuly dva roky a já otěhotněla. S narůstajícím bříškem však bylo čím dál obtížnější u malování vydržet. Bolelo břicho, záda, trnuly nohy. Musela jsem proto svoji tvorbu přerušit. Také jsem začala přemýšlet o tom, co bude, až se narodí miminko. Jestli se k tvorbě ještě vrátím, nebo to nebude možné. Další věc, nad kterou jsem přemýšlela byl prostor. Vždyť “ateliér” se začne postupem času měnit na dětský pokojíček a já nebudu mít kde skladovat všechny ty barvy, štětce, plátna a spoustu dalších věcí, které potřebuji k tvoření.

V hlavě se mi začal rodit nápad, který jsem zmínila před manželem. A asi to zaslechl i Ježíšek, protože mi pod stromeček v roce 2018 nadělil potřeby pro malování na hrnky. Ležely ladem až do léta 2019, kdy jsem se sehrála s dcerkou natolik, že jsem se mohla pustit do prvních pokusů o namalování hrnku. Taky jsem už nechtěla malovat klasické portréty, ale začala jsem si navrhovat vzhled pejsků sama.

Kolem podzimu jsem byla se svými návrhy spokojená a zkusila je nabídnout k prodeji. Musím říct, že mě samotnou překvapilo a velmi mile potěšilo, jaký byl o hrníčky zájem. To mě motivovalo a motivuje natolik, že nyní už mám k dispozici několik desítek psích plemen a stále pracuji na nových 🙂

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Jak to všechno začalo…