• Kočička v závěji

    Pokud jste četli můj předchozí příspěvek a napadlo Vás, že to mimčo bych mohla být já, měli jste pravdu 😉

    Nevím proč, ale s kočkami mám spojeny ne vždy příjemné zážitky.

    Tak například jednou jsem se jako malá holka potulovala v okolí domu příbuzných. Jejich dvorek byl vždy plný koček, takže nebylo náhodou, že jsem po chvíli narazila na kotě krčící se v závěji sněhu. Tenkrát byly zimy kruté a sněhu bylo opravdu dost. Chudáček, pomyslela jsem si, určitě je mu zima. Jeho máma nikde poblíž nebyla, tak jsem se vydala kotě zachránit. Neohroženě jsem se vrhla do závěje a i přesto, že se mi nohy bořily do sněhu jsem se prodrala k tomu nebožátku. Rychle jsem jej vzala do náruče a hned jsem na něj začala dýchat a zahřívat ho. Docela smrdělo, ale kdo by hleděl na takové prkotiny, když šlo o život, no ne?!  Kotě bylo v klidu a nechalo se hladit. Cítila jsem, jak se maličké zahřívá, až mi z toho bylo teplo na ruku. Příjemné to bylo do chvíle, než  se začal smrad stupňovat a mně došlo, že je něco špatně…Koukla jsem dolů a div jsem se nepozrvracela. Byla jsem komplet zes****á. Ruce, bundu, boty. Tak ono se nekrčilo v závěji, protože mu byla zima, ale protože to na něho přišlo a já ho vyrušila! Fuj, hnus…kotě jsem propustila ze svých spárů a urychleně jsem se odebrala domů. S brekem samozřejmě, protože to bylo nechutné a hlavně proto, že jsem věděla, že mě za to doma nikdo nepochválí.

     

2 komentářeso far.

  1. Andrea napsal:

    Já vím, u koho se ti to stalo. Jinak hezky napsané a úsměvné. 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *