• Dětské hry…po mém :)

    Když jsem minule tak zavzpomínala na dětství, vybavila se mi jedna moje „dětská nemoc“. Jako každé dítě, i já si ráda hrála na „něco“. Jelikož nás sourozenců bylo hodně a většinou se k nám přidali ještě bratránek se sestřenicí, mohli jsme popustit uzdu fantazii a pořádně si zadovádět. Moje fantazie byla v tomto směru poněkud omezená.  Ať jsme si hráli na co jsme chtěli, většinou jsem se zhostila role psa nebo koně. Samozřejmě ne vždy, ale pokud to šlo, tak jsem byla královským pudlem princezen nebo policejním psem, co kousal zločince do nohy. Knížka o Vlčáku Kazanovi mě naučila bojovat při hře na „psí zápasy“. Mladší sourozenci prostě neměli šanci (určitě to nebylo tím, že jsem vážila víc, než oni dva dohromady…). Ale proč to vlastně celé píšu…má hra na zvířata, především na koně, došla tak daleko, že jsem při chůzi začala „zahazovat zadní nohu“. Prostě mi pravá nohy vylítla skoro až pod zadek 😀 Dodnes si pamatuji mamčinu větu: „Eliško, jestli nepřestaneš tu nohu zahazovat, tak ti zabavím všechny knížky o koních…“ No a já přestala, protože bez knížek by se mi zhroutil svět 😀

    A co vy? Měli jste jako děti také nějakou „zvířátkovou nemoc“?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *