• Výlet do minulosti aneb nostalgicky vzpomínám…

    Počátek mého tvoření sahá už do dětských let, kdy jsem neustále seděla někde o samotě s knížkami o zvířatech a jako zběsilá v nich listovala. Když se nad tím zamyslím, dodnes si jasně vybavuji jak jdou stránky těch nejoblíbenějších knížek za sebou. Favority mezi knížkami byly hlavně ty o psech a o koních. Dá se však říct, že jsem nepohrdla nikdy žádnou knihou o zvířatech.  V podstatě jsem byla nenáročné dítě…na svátky, narozeniny i Vánoce jsem obdržela buď knížku nebo peníze, za které jsem si knížku později koupila. Následně jsem všechno příbuzenstvo mučila prohlížením si těchto knížek a hodnocením vzhledu vyobrazených živočichů. Dodatečně se všem omlouvám 🙂 No a když už jsem měla několikrát knihu prohlídlou a pročtenou tam i zpět, vzala jsem papír, tužku a pastelky a čmárala jsem a čmárala jak divá….koně na pastvě při západu slunce, psy u ohrady hlídající koně a tak dále a tak dále. Bohužel se z dětství žádné obrázky nedochovaly. Není se ani čemu divit, protože pocházím ze čtyř sourozenců a všichni malovali skoro stejně urputně jako já. Snad jediným mým obrázkem, který se dochoval, byl obrázek, který jsem kreslila ve školce. Jmenoval se „S rodinou na dostizích“ a jak říkala moje mamka, byl to snad nejhorší obrázek, co jsem kdy ve školce namalovala…každopádně mi ho otiskli do novin, jejichž výtisk mají rodiče někde doma 🙂 (dodám, pokud si na něho vzpomenu až budu u našich). V období dospívání se má tvorba rozšířila o punkáče a depresivní obrázky, protože prostě puberta. Mým nástupem na vysokou školu vystřídaly tyto kresbičky technické výkresy. Což byla děsná nuda a v mém podání i celkem hrůza 🙂 K malování a kreslení z radosti jsem se vrátila až s pořízením anglického kokršpaněla Willibalda, který se mi stal inspirací v mojí tvorbě a také mě přivedl do světa opravdových pejskařů. O Willibaldovi ale někdy příště 😉

     

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *